CITYTRANS CZ

28. 3. 2019 Výpis z petice za záchranu žel. depa v Hostivici k 28. 3. 2019

Vážení čtenáři,

je vidět, že spoustě lidem není lhostejný fakt, že Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) má v úmyslu zdemolovat budovy bývalého depa (výtopny) a dalších drobných drážních staveb v Hostivici. Petice za zachování budovy depa byla Klubem historické techniky Praha spuštěna 14. 3. 2019. Za 14 dní zatím překonala počet 333 hlasů od petentů nejenom z Hostivice, Prahy, Kladna, ale z celé České republiky. A nejenom to, i Slovenska a dalších států. Zde máme uvedeny nejzajímavější příspěvky petentů (jméno, sídlo, příspěvek):.

Marek Koudelka, Tábor; Historické stavby by měly mít šanci, bohužel už jich zbývá jak šafránu. Díky "dobrému hospodáři" (tajenka)!

Petr Karbula, Stankov; Podepisuji protože je škoda demolovat budovu která by mohla nadále sloužit ve prospěch muzea.

Dominik Schön, Praha; Podepisuji, protože díky modernizaci tratí takových budov rapidně ubývá. Navíc je vidět veliká motivace nadšenců i města místo zachovat.

Petr Žůrek, Břeclav; SŽDC umí poslední dobou jen bořit a to dokonce, když je o budovy zájem. Jedním slovem zmar na železnici... ?

Jan Vrána, Praha 10; Stojím za vytvořením dopravního muzea a toto depo je pro tento záměr ideální a byla by věčná škoda takovýto historický artefakt srovnat se zemí...

Lucie Salášková; Praha; Podopisuji, protože železniční budovy jsou součástí našeho dědictví a historie.

Žaneta Pinkasova, Kladno; Chci aby byla budova zachována

Jaroslav Kugler, Kladno; Nelíbí se mi postoj Správy železniční dopravní cesty k budovám.

Pavel Gülich, Hostivice; Železnie je součást historie Hostivice. Jsem rád za každé nové "kam jít" v Hostivici.

Michal Semler, Kněževes; Podepisuji protože se jedná o krásnou architekturu.

Ondřej Zita, Kosmonosy; protože muzea která provozují nadšenci jsiou ta nejkrásnější a nejhezčí

Vojtěch Suchan, Praha; Z železnice se nesmí stát hromada betonu a sterilních kontejnerů. Proč jsou někde budovy podle stejných normálií technickou památkou, a tady ji může někdo jen tak zbourat?

Alena Šnoblová, Běleč; Protoze moje rodice pracovali na zeleznici a je to moje srdecni zalezitost. Jezdim se svymi detmi historickymi vlacky a rafi navstevujeme technicka muzea.

Miroslav Pudík, Tuhaň; Podepisuji protože mi není lhostejný osud budovy a budu rád když se z této budovy bude dát vytvořit dopravně-technické muzeum a zázemí vašeho spolku. :-)

Zdeněk Bojko, Kaplice; Jsem v Hostivici pár let bydlel a jeden z mých příbuzných je čestným občanem města, jedná se o pana Protivu.

Tomáš Kopecký, Roztoky; Podepisuji, jelikož budova má historický význam a určitě je lepší možnost než jí barbarsky zbourat.

Jindřich Šafran, Plumlov; Chci zachránit stavbu a tak pomoci s budoucím muzeem

Miroslav Suchý, Beroun; Zachránit nutné

Jan Kalač, Praha 4; Nesouhlasím s demolicí budovy, mohlo by tu být malé muzeum dráhy.

David Hlava, Katovice; vam preju aby vam to vyslo!

Radek Kolínek, Poteč; Nerad vidím jak se zbytečně demoluji železniční budovy

Viktor Lorenc, Rabat /Maroko/; Podepisuji jako zastánce zachování technických památek pro příští generace. Bořit umí každý, stavět málokdo. Velvyslanec

Antonín Růžička, Broumov; Každá staniční budova si zaslouží stát. Místo zničení stačí opravit.

František Nyklíček, x; Budova zjevně nezasahuje do samotné rekonstrukce tratě, překáží jen údajně zamýšlenému parkovišti, jež by bylo možné umístit i jinde při stanici. Je-li zájem budovu využít a opravit prakticky pro původní účel, nevidím důvod tomu bránit.

Milan Tejnor, Borotín; Podporuji zahájení jednání o koupi budovy depa v ŽST Hostivice mezi SŽDS a Klubem historické techniky Praha, z.s. před započetím její demolice.

Vladimir Nespor, Brno; Historii je potřeba uchovávat a když to chtějí udělat dobrovolníci, tím více jse pro.

Michal Lendacky, Horní Dvořiště; V tomto vidím dobrý úmysl

Monika Kletečková, Hostivice; Budu ráda,když se tato budova zachová a bude dál využívána jako muzeum.

Martin Pospíchal, Praha; Nechci aby budova depa dále chátrala a našla své využití

Martina Macháčková, Hostivice; Chci, aby odtamtud zmizeli bezdomovci a další pochybné existence. Muzeum bychom navštěvovali se školkou.

Kateřina Perglová, Kladno; Podepisuji, protože je potřeba udržovat historii pro budoucí generace...

Jan Ludvík, Hostivice; Umění a architektura je jediné co po lidech zbyde po jejich životě. Tahle budova je hezkou vzpomínkou na minulé století a jeho historické souvislosti. Z toho důvodu by měla zůstat stát. Tohle místo si nezaslouží demolici, ale spíš uklidit bordel okolo toho domu.. to za prvé a za druhé, by se měla využívat aby tam nelezli bezdomovci, feťáci, apod.

Denisa Sučová, Rumburk; Jsem sice z Rumburku, ale v Hostivici mám velkou část rodiny. Dceru s přítelem a sestru s rodinou, a proto v Hostivici trávím poměrně dost času. Myslím, že vše z čeho na nás dýchá minulost, je škoda zničit. Proto hlasuji pro zachování budovy, její opravu a využití způsobem prospěšným nejen pro občany Hostivice.

Václav Batěk, Praha; Podepisuji, protože se jedná o cennou železniční památku a vzpomínku na doby minulé. Dále se zde nabízí dokonalé využití této budovy, které by určitě udělalo radost nejen železničním příznivcům, město Hostivice by tak mělo o jedno lákadlo více...

Iveta Junková, Červený Újezd; Chci zachovat budovu.

Vladislav Šlégr, Vimperk; souhlasím se zachováním budovy

Karel Kočí, Praha; Je nutne zachovat alespon neco malo z zeleznicni historie. A proto je nezbytne zachovat tuto budovu na bustehradske draze a ne aby stado hňupú a nýmandú kteri nemaji vztah k nicemu rozhodovalo co ma nebo nema historickou hodnotu.

František Prosecký, Bystřice nad Pernštejnem; zachování historie

Radim Říha, Zdice; Staré stavby budované našimi předky by si zasloužily zachránit, zachovat pro budoucí generace. A zvláště fabriky, různé účelové stavby včetně železničních si zaslouží zachránit, neničit, jak tomu je dneska ve velkém pod křídly SŽDC. Tato stavba určitě prospěje zůstat a přeměnit ji na muzeum...

Petr Mikula, Jablonec nad Nisou; Držím palce každému, kdo zachraňuje staré drážní budovy a dává jim nový význam.

Michal Lošťák, Zadní Třebaň; Jsem velký fanda historie železniční dopravy a každá taková likvidace je z mého pohledu veliká škoda, když je možnost dalšího využití.

Pavel Petr, Letohrad; Podepisuji tuto petici, protože pokud existuje pro drážní objekt i jiné smysluplné využití, tak v rámci správného hospodáře může majitel preferovat prodej. Vždy existuje možnost úpravy projektu, pokud k tomu je vůle jednajících stran. Pokud se spolu nedomluví, pak to dopadne jako ve stanici Ústín nad Orlicí.

Jiří Vyhlídal, Olomouc; Mám rád cestování vlakem i to okolo, na co se tam dá podívat.

Pavel Dobrovolný, Žižkov; Protože stát na tom ještě vydělá a nebude utrácet za demolici. Také dojte k podpoře dobré věci.

Pavel Kopáček, Sezimovo Ústí; Podepisuji, protože mi není lhostejný osud technických památek v naší zemi

Robert Kubica, Rakovník; Protože jde o dobrou věc, vznik dopravního muzea obohatí tuto lokalitu.

Martin Brynda, Plzeň; Podepisuji proto že jsem proti bourání staveb a hlavně budeme potřebovat kanál za účelem mazaní naší 414. (pozn. redakce – parní lokomotiva)

Luboš Velinger, Jostubice; POPUSUJI Z DŮVODU ZACHOVÁNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY

Ajka Suhajdova, Taunton /Velká Británie/: historicky raz nasi zeme se bezduvodne nici - je mi to lito, mnohe stoji za to zachovat a spise nez borit, tak zakomponovat historii do soucastneho zivota - staveb

Ota Uchytil, Liberec; Podepisuji, protože mě už s..... jak to v tomto státě chodí. Grázlové mají pré a slušný člověk co se snaží udělat něco prospěšného má tisíc klacků pod nohama....

Denisa Kolkova, Hostivice; Je to historická budova

Jindřich Velinger, Hostivice; Jde o historicko-technickou stavbu ,která je součástí historie města Hostivice

Adam Ujházi, Košice /Slovensko/; Som fanúšik železnice, a som dobrovoľníkom na Košickej detskej historickej železnici.

Dana Špiritová, Praha; Zachování historické a technické památky

Jitka Krausová, Praha; Souhlasím a podporuji rekonstrukci starých budov, je to naše nevratná historie,

Ivana Bodnárová, Košice /Slovensko/; Podpisujem, pretože ak má nejaká myšlienka ľudí čo sa ju budú snažiť všetkými silami zrealizovať, tak to má zmysel

Filip Hlubucek, Praha; Podepisuji, protože stručně řečeno je potřeba zachovat kulturní dědictví pro další generace. Tvořit, zachovávat nebo adaptovat a ne jen bourat a ničit! Držím palce, ať se dobrá věc podaří!

Adrián Onder, Zemplínske Jastrabie /Slovensko/; Som za správnu vec.

Dominika Dudová, Prievidza /Slovensko/; Je skvelý nápad zachovať túto budovu. Myslím, že by skvelo poslúžila ako technické múzeum a vzdelávací prostriedok pre železničných milovníkov a študentov pripravujúcich sa na povolanie v oblasti železníc, prípadne iných odborov.

Daniel Sládek, Karlovy Vary; Podepisují, protože je zapotřebí budovu zachovat pro další využití.

Milan Kohout, Praha 6 Ruzyně; Jsem fanda železniční historie a o třicet let plánované rekonstrukci trati Praha - Kladno jsem začal pochybovat, že k ní někdy dojde.

Vilém Erlebach, Tanvald; Podepisuji, protože si myslím, že je důležité zachovat železniční historii pro budoucí generace.

Jiří Vobecký, Ostrava; Podepisuji, protože drážní historie je vždycky škoda.

Karel Rádl, Brandýs nad Labem; Podepisuji, protože za 100let už nebudeme mít co lidem ukázat, jen fotky starých časů.... A myslím, že řada dříve pro dráhu funkčních staveb může sloužit dál jiným způsobem.

Procházka Roman, Mochov; Jde o technicko historickou památku.

Vladislav Purchard, Velké Březno; Držím palce, protože SŽD již mnoooooho staveb, o které byl i enormní zájem zlikvidovala. Možná na to mají dotace, o které nechtějí přijít.

Jiří Vojíř, Praha; Podepisuji, protože si myslím, že je demolice těchto objektů jedna velká škoda a mohou posloužit k jiným účelum...

Miroslav Černý, Praha; Mi není lhostejná budoucnost technických památek v Čechách.

Dominik Koleják, Ostrava; Rád bych tam viděl činnost spolku.

Tomáš Pospíchal, Praha; Podepisuji tuto petici, protože podporuji činnost všech nadšenců naší úspěšné a krásné historie.

Ladislav Doležal, Zábřeh; Podepisuji, protože jsem technický fanda a mám úctu k historii.

Radana Feistnerova, Praha; Objekt je milou autentickou pamatkou sve doby, jakou by jiz nikdo nikdy nenahradil. Takove drobne perlicky nemame pravo bourat, spis se o ne starat!

Jana Kunšteková, Horní Stropnice; nesouhlasím s věčným bouráním

Adam Bleha, Chrudim; Zamer vybudovat nove muzeum je hezky a je skoda stare depo bourat, kdyz muze poslouzit i jinak.

Vít Mrhal, Velemín; Podepisuji, protože mi není lhostejný osud tohoto depa, jakožto i drážních budov celkem. Nesouhlasím s nesmyslným bouráním, které se nejen po České republice rozmohlo jako epidemie.

Jirka Vaníček, Olomouc; Na bourání je vždycky čas

František Šiller, Prievidza /Slovensko/; Kto nepozná svoju minulosť, nezaslúži si ani budúcnosť. Podporujem zachovanie histórie železničnej dopravy.

Lucie Němcová, Praha; Osud nádraží mi není lhostejný.

Klára Foudová, Praha; Stare nadrazni budovy se nemaji bourat, ale chranit!

Vojtěch Židlický, Klučov; Historická památka

Renáta Chromeková, Tisovec /Slovensko/; By sa mali zachovat taketo veci a nie vsetko rusit..

Martina Velingerová, Hostivice; Podepisuji protože je lepší staré opravit a využívat než rozbít a postavit nové. Je to krásná budova s historii

Ondřej Penc, Hostivice; Budova by se jako muzeum nebo depo historickych vlaku hodila, skoda bourat.

Karel Procházka, Praha; Jde o pražský semering, muzeálně i turisticky významnou jednotku, asi nekrásnější součást pražských železničních památek!

Viktor Sitta, Praha; Podepisuji protože nesouhlasím s demolicí další historické výtopny. Minulý rok byla takto z rozhodnutí diletantů zcela nesmyslně zbourána výtopna České západní dráhy na Smíchovském nádraží.

Pavel Korbel, Praha; Není mě lhostejné jak se zachází se železničními památkami!

Zdeněk Lívanský, Praha 5; Podepisuji protože mi není lhostejné rozsáhlé likvidování technických památek v naší krásné České zemi.

Lenka Jandíková, ; Budova má historickou hodnotu a takový konec si nezaslouží. Je jednoduché něco zbourat, složitější je staré začlenit do nového projektu. Nový projekt však obohacením o památku, zvýší svou hodnotu. Naopak bez památky přijde o zajímavost kterou lze pozorovat při jízdě z vlaku. Začleněním zajímavé budovy se přeprava stane zajímavější a romantičtější. Prosím, přepracujte projekt a zachovejte staré depo.

Libuše Řehořková, Nové Město nad Metují; Podobných památek je dnes již málo. Budova si zaslouží stát se majetkem spolku, který s ní má ušlechtilé zájmy a nechce ji bourat.

Martin Kunz, Hostivice ; Si myslím, že takto historicky významná budova stojí za záchranu.

Ondřej Novák, Unhošť; SŽDC má v současnosti trend likvidovat historické drážní budovy místo aby uvažovala o jejich smysluplném využití. S tímto postupem nesouhlasím.

Zde: https://www.petice24.com/petice_za_zachovani_budovy_elezniniho_depa_v_st_hostivice?a=2 - odkaz na petici - můžete se též podepsat.

22. 11. 2018 Ohlédnutí za návštěvou Legiovlaku v Hostivici.

Dalo by se říci, běžné tuctové úterý pracovního dne v tomto roce. A přeci ten den 2. října roku 2018 byl něčím zvláštní. Několikaměsíční úsilí komunikace CITYTRANS CZ a Československé obce legionářské bylo úspěšně završeno, jelikož do Hostivice přijela replika legionářského vlaku v rámci jedinečného projektu Legiovlak.

Legiovlak dorazil na nádraží do Hostivice dne 2. října 2018 v dopoledních hodinách, a ještě téhož dne, po drobných úpravách nejbližšího okolí vlaku, byly zahájeny prohlídky pro veřejnost.

Slavnostní zahájení se uskutečnilo krátce po 16. hodině slavnostními proslovy zástupce Československé obce legionářské p. Gála a starosty města Hostivice p. Kratochvíla. Slavnostní nástup legionářů se uskutečnil za zpěvu státní hymny v podání žáků ZUŠ Hostivice. Posléze starosta města zahájil slavnostní otevření Legiovlaku v Hostivici přestřižením pásky – stylové trikolory. Následně předvedli herci divadla Buchty a loutky Radek Beran a René Krupanský krátkou loutkovou hru Václava Živsy z roku 1918 nazvanou „Zkáza tvrdého meče“ inspirovanou tehdejšími válečnými událostmi a parodující některé z protagonistů Velké války. Nutno říci, že i přes silnou nepřízeň počasí se nakonec několik desítek zájemců zúčastnilo slavnostního zahájení a následných komentovaných prohlídek vlaku. Vlak bylo možné navštívit až do odpoledních hodin v neděli 7. října 2018.

Během týdenní zastávky Legiovlaku jej navštívilo cca 2.800 návštěvníků, z toho bylo 580 v organizovaných školních skupinách. Mimo hostivických studentů z Gymnázia Hostivice, žáků ZŠ Hostivice a ZŠ Směrovka se zúčastnili žáci ZŠ Nučice, ZŠ Kuncova z Praha 13-Stodůlek a ZŠ Dědina z Prahy 6-Ruzyně. Z institucí lze zmínit i návštěvu klientů z Domova seniorů Zelená lípa v Hostivici. Zřejmě geograficky nejvzdálenější byli návštěvníci ze slovenských Košic. Nejenom organizované skupiny, ale i rodiny či jednotliví návštěvníci se pochvalně vyjadřovali v návštěvní knize Legiovlaku. Za zmínku by pak stál ještě opravdu milý a přátelský přístup železničářů, z nichž pak zejména jeden, zdejší výpravčí Vladimír Stanislav, navštívil expozici několikrát, zajímal se především o železničáře v legiích a organizaci dopravy, k čemuž dostal od osádky vlaku veškeré dostupné informace.

V Hostivici se týmu z ČsOL podařilo nascanovat fotografie a další dokumenty z pozůstalostí 10 legionářů, zdejších rodáků nebo později se přistěhovavších lidí, které přinesli návštěvníci během pobytu Legiovlaku na nádraží. Konkrétně se pořízení scanů týkalo následujících legionářů: Gustav Fafejta, Josef Malý, Břetislav Nejedlý, Václav Rameš, Andrej Romaňuk, Josef Sameš, Josef Sova, Bohumil Vlach, Jaroslav Tydrich, Alois Veselý.

Snad jedinou vadou na kráse celé akce byl souběh pobytu Legiovlaku s výlukou na železniční trati, a s ní spojenou náhradní autobusovou dopravou, kdy někteří cestující vyjadřovali nelibost nad tím, že kvůli Legiovlaku musí jezdit autobusem. Samozřejmě jim bylo poskytnuto patřičné vysvětlení, bohužel ani SŽDC při plánování trasy vlaku koncem roku 2017 tuto výluku v dlouhodobém plánu neměla, takže tomuto problému asi nešlo předejít.

Návštěvníci vlaku si mohli prohlédnout krátký videopořad o důvodu vzniku Československých legií v Rusku a jejich následnou anabázi. Velké množství zájemců využilo komentovaných prohlídek vlaku za účasti některého z průvodců Legiovlaku, jejichž odborné i historické znalosti návštěvníci hluboceni oceňovali. V jednom z vozů, nazvaného přiléhavým názvem Plukovní prodejna, si mohli zájemci koupit některý z upomínkových předmětů a přispět tím na podporu ČsOL. Přispět bylo možné i přímo finančním obnosem do přítomné kasičky. Dále bylo možné učinit zápis do návštěvní knihy Legiovlaku, vzít si některý z propagačních materiálů ČsOL nebo si nechat vyhledat jakéhokoliv legionáře z databáze ČsOL.

Autor článku děkuje Československé obci legionářské, že zahrnuli město Hostivici do nabitého harmonogramu zastávek Legiovlaku. Zvláštní poděkování pak celému realizačnímu týmu Legiovlaku, konkrétně panu Tomášovi Gálovi, Petrovi Čížkovi, Jiřímu Charfreitagovi, Šárce Mikulské a dalším. Poděkování též míří k MKSH, za to, že projekt Legiovlak v Hostivici organizačně podpořili. A poděkování si zaslouží i samotní návštěvníci , kteří si našli čas a přišli se dozvědět něco více o vzniku Československých legií.
Prameny:

1. vlastní zdroje
2. informace Československé obci legionářské
3. zápisky z Návštěvní knihy Legiovlaku

Článek byl otištěn v č. 12/2018 Hostivického měsíčníku:

© M. Babický 2018

4. 4. 2012 Zimní reportáž z železniční trati 122.

Kruté mrazy únorových dnů roku 2012 pominuly, jaro se ještě zdaleka neblíží mílovými kroky, ale my přesto vyrážíme "na trať". Dnes se podíváme na 27 km dlouhou trať číslo 122, jejíž koncový úsek je osobními vlaky pojížděn pouze o víkendech.

Začínáme na hostivickém nádraží. Nádražní budova prošla na přelomu let 2010/2011 celkovou opravou a již zdálky nádherně svítí. Vstupní dveře jsou samočinné, ovládané fotobuňkou. Uvnitř nádražní haly jsou pečlivě udržované nástěnky s aktuálními informacemi a jízdními řády. Uprostřed je dřevěná sklápěcí lavice, kterou dozajista mnozí z nás znají z kin, divadel a dalších kulturních zařízení. strohé, leč účelné. Mimo vyvěšených jízdních řádů a výlukových letáků se v místnosti nachází automat na výdej jízdenek typu Mikroelektronika AVJ G. V hale se nachází ještě prodejní okénko a čekárna.

Je 9:35, vlak Os 25910 Už čeká na své cestující. Motorák 810.667-6 je uvnitř čistý a příjemně vytopený. Strojvedoucí je velice příjemný a hned se nás ptá kam jedeme. Když se to dozví, ihned odvrací return s dotazem, zda jedeme i nazpátek. Po kladné odpovědi spokojeně přikývne, zřejmě je na podobné cestovatele zvyklý. Vzápětí se rozjíždíme, v salonu je celkem 7 cestujících.

Opouštíme západní zhlaví hostivického nádraží, míjíme odbočku tratě do Podlešína, která pro osobní dopravu funguje pouze v letní sezoně pro cyklovlak. Po chvilce opouštíme i hlavní trať na Kladno a stáčíme se levým obloukem ke Karlovarské silnici. Zprava se k nám přidává kolej z tzv. Jenečského trianglu, tč. bez provozu. U litovického hřbitova míjíme prostor, který se má do konce roku 2012 stát novou železniční zastávkou na zmiňované trati. Doufejme, že se tedy nestane nic neočekávaného a zastávka skutečně zřízena bude, čímž obrovsky nabyde význam této trati. Zbývá se tedy jen domnívat, že provoz bude rozšířen i na všední dny, a také přijatelný interval, nutný pro to, aby si cestující navykli na změnu. Vzhledem k tomu, že je v docházkové vzdálenosti hustě osídlená oblast rodinných domků, má zastávka velké ambice stát se velmi využívanou. Chce se mi zvolat: „Hurá, konečně se dělají zastávky pro lidi.“

Po krátké chvilce se dostáváme na nádraží Hostivice-Litovice. Komentář k nádraží si zaslouží samostatný odstavec.

Nádraží Hostivice-Litovice se nachází na západním okraji Hostivice, jaksi zcela odstrčeno od obydlené zástavby, nyní bez obsazení personálem Českých drah a vlaky zde zastavují jen na požádání nebo znamení. Omšelá a zchátralá budova ostře kontrastuje s opravenou budovou nádraží Hostivice. Nejvíce hrůzné je okolí staniční budovy. Mezideponii zeminy a pražců doplňuje nepořádek v podobě torza oploceníí (v době nedávno minulé zde byla chována domácí drůbež), pozůstatky autodílů a odpadky. Přízemí staniční budovy má zatlučena okna a dveře. Obrázek zkázy doplňují místy zarostlé další staniční koleje, v současnosti již notně rozkradené. Jediná věc, která v těchto nehostinných podmínkách funguje, je uhelný sklad.

Přesuňme se dále k Chýni, kterou trať míjí na západním okraji města. Vedení města má zájem o vybudování železniční zastávky, leč zatím neúspěšně. Chýně by si alternativu v podobě železnice zasloužila, dosavadní obsluha linkami PID 347 a 358 se jeví jako nedostatečná, která obyvatele směřuje k preferenci automobilismu.

Po několika minutách se v 9:51 dostáváme do železniční stanice Rudná. Stanice je zajímavá tím, že se zde stále používají mechanická návěstidla a závory. Během krátkého pobytu ve stanici přijíždí v 9:56 vlak Os 19904 z Prahy vedený vozem 810.320-2, aby zde krátkém zastavení pokračoval do Berouna. V 9:59 příjíždí vlak Os 19951 od Berouna veden vozem 810.043-0, čímž je dílo dokonáno. Stanicují vedle sebe tři "osmsetdesítky" a čekají na výstup a nástup cestujících. Paráda, učebnicová ukázka dokonalé přestupní vazby. Zakrátko se každý z motoráků vydává svým směrem.

Náš motorák se zatím změnil ve vlak Os 25911 a my se vracíme zpět na nádraží Hostivice. Celkem nás jede devět.

V Hostivici nás vítá modrý lokotraktor 704.518-0 společnosti Kladenská dopravní a strojní s.r.o., který čeká až bude trať volná. Náš motorák, se kterým hodláme pokračovat až do Prahy, zde má 15 min přestávku. Během této doby přijíždí Regionova z "Masaryčky" a po následném odjezdu pokračuje na Kladno. Vzápětí přijíždí ve směru od Kladna vlak vedený motorovou lokomotivou řady 854 s přezdívkou "Čertík". Opět ideální přestupní vazba na všechny směry. Nastupuje k nám velká skupina skautů, vlak se plni a zůstane jen několik málo prázdných místeček k sezení. Při opuštění hostivického nádraží si všímáme, že u rampy průmyslových podniků je na železniční vlečce několik nákladních vozů – v posledních letech nevídané.

Jedeme po východním okraji Hostivice a sledujeme přilehlou vilovou čtvrť, u které má do konce roku 2012 vyrůst další hostivická železniční zastávka.

Poté následuje svižná jízda motoráčku až do stanice Praha-Řepy. Bohužel někdo ještě nestačil zaregistrovat změnu názvu stanice, takže se v kolejišti stále můžeme setkat s již neplatnou informační tabulkou Praha-Zličín. Staniční budova je tak nějak v šedém průměru. Nedá se říci, že by byla něčím krásná, ale nelze ani říci, že by působila vyloženě odstrašujícím dojmem. Ostudné jsou na budově každopádně papíry s vylepenými jízdními řády. Kolejové uspořádání je zajímavé existencí funkční vlečky do objektu Stavební stroje a na druhé straně vlečky do bývalého ČKD (SKV). Asi největší zajímavostí je kolejová spojka z tramvajové smyčky Sídl. řepy, přes kterou byly expedovány tramvaje z ČKD a později škodovácké tramvaje 13T na koleje DP Praha. Přechod ČD/DP zde zajišťovaly speciální plošinové železniční vozy, jejichž úkolem bylo zajistit pevne spojení s infrastrukturou DP, aby mohly být vzápětí některým z tramvajových vozů odtaženy.

Vyjíždíme z nádraží, po chvíli překonáme železniční přejezd a dostaneme se na vysoký most nad Jeremiášovu ulici, kde nám otevře krátký, ale zajímavý pohled na řepské sídliště. Jedeme kolem rodinných domků, až přijedeme do zastávky Praha-Stodůlky. Zastávka, která příliš neoslní, ba právě naopak, zdevastovaný zastávkový přístřešek je přímo ostudný a zasloužil by spíš strhnout. V minulosti zastávka sloužila i jako výhybna, to už však dávno odvál čas a nyní se používá pouze jedna kolej, zatímco ta druhá je zarostlá náletovými dřevinami.

Následuje zastávka Praha-Cibulka, která leží v zástavbě rodinných domů a zároveň v docházkové vzdálenosti ze zastávky Cibulka, kterou obsluhují autobusy linky 123 (Na Knížecí – Šmukýřka).

Vyjíždíme ze zalesněné oblasti a pohled na areál bývalé továrny Walter (Motorlet) nám dává tušit, že se blížíme ke stanici Praha-Jinonice. Před nějakou dobou došlo k demolici části areálu a na uvolněném prostoru byly postaveny bytové domy. Při projíždění kolem zdevastovaných zbytků budov si všímáme pozůstatků vlečky, která vedla do areálu. Opodál se nachází stažené mechanické závory. To už ale přijíždíme na zhlaví stanice a vítá nás "kovošrot". Nádražní budova působí poměrně sympatickým dojmem. V obvodu nádraží jsou mechanická návěstidla, což je na území hl. m. Prahy už dosti řídký jev. Stanice Praha-Jinonice je zajímavá tím, že se zde natáčel kultovní film Přednosta stanice s nezapomenutelným českým komikem Vlastou Burianem, a sice v nelehkém válečném roce 1941.

Dostáváme se na okraj skály Dívčích hradů, krajina před námi se široce otevírá, a my můžeme na krátký okamžik spatřit nádherný výhled na Prahu, vskutku nádherná scenerie. Po chvíli výhled na Prahu končí a my jsme v zastávce Praha-Žvahov, kde se nachází i zrušená výhybna. Táhlým obloukem se dostáváme přes Hlubočepské údolí po kamenném mostě s honosným názvem Pražský Semmering (díky své podobnosti s horskou dráhou v Rakousku). Otevírají se krásná panoramata, jeden může koukat na přírodní zákoutí, jiný zase třeba na mostní konstrukce, zkrátka pastva pro oči, která již zakrátko končí a my mizíme mezi listnatý porost, který obklopuje klesající železniční trať.

Cestou do obvodu nádraží Praha-Smíchov míjíme několik bezdomoveckých kolonií. Po několika minutách se blížíme do konečné zastávky, zde je ovšem záhodno zmínit několik věcí. Pro cestující je naprosto nepochopitelný fakt, že těsně před koncem musejí koukat na všudypřítomý nepořádek, navíc v centru Prahy. Haldy stavební suti, odpadky, pneumatiky, nábytek, torza autodílů - to je pouze výčet toho nejhoršího na "území nikoho". Jedním slovem – hnus.

V 10:57 přijíždíme na konečnou trati 122, která je okamžitém dosahu metra, tramvají i autobusů. Zastávka Praha-Na Knížecí byla vybudována až v roce 2011, v souvislosti s dlouhodobou výlukou Plzeňské ulice. Zde naše putování končí, víkendový výlet se nám velmi líbil, a my přemítáme, co vše by se dalo na provozu této trati vylepšit a proč zde jezdí tak málo cestujících.

© M. Babický 2012

2. 11. 2010 JHMD se daří

Úzkorozchodným tratím Jindřichův Hradec - Nová Bystřice (severní větev) a Jindřichův Hradec - Obrataň (jižní větev) se pod soukromým vlastnictvím společnosti Jindřichohradecké místní dráhy daří. Tratě, které byly pod taktovkou ČSD a později ČD počátkem 90. let 20. stol. navrženy na zrušení jako první, jsou ve vlastnictví JHMD definitivně zachráněny a prosperují.

Osobní doprava je v zimním období na jižní větvi spíše parodií na pravidelný provoz (pouze 1 pár vlaků denně celé trase Jindřichův Hradec - Nová Bystřice + 1 pár ve zkrácené trase Jindřichův Hradec - Kunžak-Lomy), zato v jarních, letních a podzimních měsících vzroste do nebývalých rozměrů. Během letní sezony zde jezdí denně až 6 párů spojů v dieselové trakci a až 3 páry parních vlaků. V pracovní dny je také nasazován 1 pár ve zkrácené trase Jindřichův Hradec - Kunžak-Lomy, a sice v dieselové trakci.

Hlavní zásluhu na tom má turistický ruch. Jízda úzkokolejkou po malebné České Kanadě je opravdu zážitek. Když se k tomu ještě přidá romantická jízda parním vláčkem, člověk si řekne, jak to máme v těch Jižních Čechách krásně. Velmi početnou skupinkou cestujících bývají cyklisté, pro něž jsou velmi často zařazovány soupravy, které obsahují nákladní vůz pro přepravu bicyklů. Pokud není nákladní vůz zařazen, kola se přepravují ve služebním oddílu osobního vozu Balm/ú. Na této provozní větvi jsou řazeny solo Balmy, v případě potřeby zdvojené či ztrojené.

Severní větev je provozně stabilnější, provoz je zde i během zimního období zajišťován až 8 párů spojů v pracovní dny, 1 vlak pak v trase Jindřichův Hradec - Černovice u Tábora a 2 páry spojů v trase Jindřichův Hradec - Kamenice nad Lipou a 1 spoj v obrácené trase Kamenice nad Lipou - Jindřichův Hradec. Navíc je zde 1 spoj z Obrataně do Kamenice nad Lipou. V sezoně každé pondělí vypomáhá zvláštní parní vlak.

O víkendech je v provozu až 6 párů spojů v celé trase Jindřichův Hradec - Obrataň, přičemž je zde navíc 1 vlak ve zkrácené trase Obrataně do Kamenice nad Lipou.

Technické zázemí má dopravce hned na několika místech. Nejdůležitější je samozřejmě depo Jindřichův Hradec, kde jsou vlaky odstavovány, má zde zázemí lehká i těžká údržba a probíhá zde zbrojení naftových i parních lokomotiv. V areálu depa je i možnost přechodu na normálněrozchodnou trať ČD. JHMD vlastní podvalníky a také několik normálněrozchodných nákladních vozů.

Dalším nádražím, kde jsou odstavovány vozy, je Lovětín. Výpravní budova je sice bez obsluhy, nicméně v areálu nádraží jsou odstavovány zejména výsypné vozy na štěrk. Nachází se zde též odstavený vrak motorového vozu Faur (MBxd2) řada M27, který původně jezdil u polských železnic (PKP), přičemž na prvopočátku byla plánována brzká rekonstrukce zbývajících 3 vozů.

Dalším důležitým zázemím je stanice Kamenice nad Lipou. Stanice je jako jedna z mála trvale obsazena. V areálu nádraží je depo a tiskárna lepenkových jízdenek. Zde, stejně jako ve stanici Lovětín je také zde umístěn odstavený vrak motorového vozu řady M27.

Velmi zajímavou kapitolou jsou koleje. Trať byla v průběhu své existence průběžně opravována, za posledních cca 25 let došlo na kompletní rekonstrukci převážné části trati. I v současnosti však lze v kolejové síti narazit na původní kolejnice, či součásti výhybek z roku 1898 či jen nepatrně mladší. Zajímavé jsou i některé výstražné kříže na přejezdech, jejichž svislá část, vyrobená z kolejnice může pamatovat počátky provozu na konci 19. stol. Bezkonkurenčně největší zajímavostí je tříkolejná splítka hned za stanicí Jindřichův Hradec. Zde prochází normálněrozchodná trať do Horní Cerekve (č. trati 225) a úzkorozchodné trati do Obrataně (č. trati 228) a Nové Bystřice (č. trati 229).

V průběhu doby nedávno minulé bylo opraveno velké množství železničních přejezdů živičným povrchem. U lesních přejezdů je stále využíváno trámů mezi kolejnicemi. Od července 2009 došlo v rámci bezpečnosti k celorepublikovému označení všech železničních přejezdů. To se nevyhnulo ani JHMD, jakožto soukromému dopravci.

Vozový park dopravce je velmi rozmanitý. Jako hnacích vozidla osobních vlaků používá dieselové lokomotivy řady 705 neboli T47 resp. TU47 z let 1954 - 1955. V provozu jsou lokomotivy ev. č. 705.905-8, 705.906-6, 705.907-4, 705.911-6, 705.915-7, 705.918-1, 705.919-9, 705.920-7, 705.921-5 a lokotraktor 702.901-0 (TU 29.0, T 29.0) . Ve vozovém parku dopravce se nachází i rumunský motorový vůz Faur odkoupený z Polska (zde označený MBxd2). Soukromý dopravce jej označil jako řadu M27.0 (podle oficiálního označení též 805.9). Pro provoz nákladních vlaků se využívá též polská lokomotiva Lxd 2-331 (typu Faur L45H), která má označení T 48.0 (oficiálně 706.901).

Nákladních vozů má dopravce přiměřený počet, některé z nich byly odkoupeny až z dalekého Rumunska, a jsou provozovány včetně původních rumunských textů. Jednotný vozový park osobních vagonů se skládá z typu Balm/ú, které pocházejí z roku 1966.

Pro historické jízdy jsou určeny parní vlaky. Dopravce disponuje parními lokomotivami U37.0 (r.v. 1898), U46.0 (r.v. 1959) a U47.0 (r.v. 1907) Historické osobní vozy mají označení Ci/u 305, Ci/u 321, Ci/u 350, Ci/u 351, D/u 600, DF/u 647.

Mimo uvedená vozidla disponuje dopravce ještě pracovními vozíky MUV69 a strojní podbíječkou.

Jak bylo předesláno, dopravce disponuje tiskárnou Edmondsonových lepenkových jízdenek, kterou zachránil před likvidací. Původně byly jízdenky vyráběny ve výrobně jízdenek ČSD v pražské Husitské ulici. Po přechodu Českých drah na výpočetní techniku mělo být zařízení sešrotováno, leč pracovníci JHMD vše odkoupili, a tím zachránili. Lepenkové jízdenky jsou k mání ve všech stabilních pokladnách dopravce. Pokud cestující nastoupí mimo tyto stanice, průvodčí mu ve vlaku prodá trhací jízdenku, z níž odtrhne patřičný počet proužků, které symbolizují kilometrická pásma. Většina zastávek je na znamení nebo požádání. Jízdenky se vydávají ve vlaku a ve stanicích J. Hradec, N. Včelnice, Kamenice n. Lipou, Černovice u Tábora a Nová Bystřice.

Velká škoda je, že v parních vlacích dopravce prodává "obyčejné" trhací jízdenky a nevyužívá nostalgických lepenkových jízdenek.

Nezbývá tedy, než jindřichohradecké úzkokorozchodce popřát, aby se jí dařilo a vzkvétala.

Na závěr přehled všech stanic a zastávek na úzkokolejce JHMD:

jižní větev: Jindřichův Hradec, Jindřiš, Jindřiš zastávka, Blažejov, Malý Ratmírov, Střížovice, Kunžak-Lomy, Kaproun, Senotín, Hůrky, Dračice, Nová Bystřice

severní větev: Jindřichův Hradec, Horní Skrýchov, Dolní Radouň, Lovětín, Lovětín obec, Nekrasín, Nová Včelnice, Žďár u Kamenice nad Lipou, Rodinov, Včelnička, Kamenice nad Lipou, Včelnička, Bohdalín, Benešov nad Lipou, Chválkov, Dobešov, Černovice u Tábora, Křeč, Sudkův Důl, Obrataň zastávka, Obrataň.

Prameny:

1. osobní poznámky
2. www.jhmd.cz

© M. Babický 2010

1. 6. 2006 Historická a modelová železnice ve Vrčeni

Vrčeň u Nepomuku, malá obec cca 1,5 km vzdálená od železničního nádraží v Nepomuku, má cca 326 obyvatel a ač to tak nevypadá, může nabídnout železničním příznivcům vše, nad čím jim srdce zaplesá radostí.

Na ploše 20m² čeká na fanoušky skutečné i modelové železnice nádherný skvost v podobě obrovského kolejiště rozchodu 12 mm (měřítko 1:120) TT, kde se nachází 136 m kolejí, 65 výhybek, 124 semaforů, 15 mostů, 15 tunelů a 3270 stromů. To vše je umístěno v podkroví rodinného domu.

Kolejiště drží rekord u točny a remízy, které jsou největší v České republice, neboť se zde nachází 25 stání. Nádraží také není žádný "drobeček", jelikož má 27 odstavných kolejí. Funkční kabinková lanová dráha se nádherně vyjímá nad kolejištěm.

Kolejiště je kompletně zatrolejováno, takže lokomotivy mají možnost odebírat proud i z pantografů.

Na části kolejiště jsou úzkorozchodné koleje, které jsou použity z modelové železnice velikosti N (meřítko 1:160).

Ač je to zvláštní, kolejiště žije zejména v zimních měsících, kdy jsou plánovitě prováděny noční jízdy, resp. jízdy vlaků za nočního osvětlení kolejiště.

Příznivci skutečné železnice si zde dozajista najdou své, pod střechou jsou umístěny různé předměty z provozu železnic na Plzeňsku, některé jsou i z předminulého století.

Historická a modelová železnice byla pro veřejnost zpřístupněna v září 2005, přičemž k 31. 5. 2006 tuto expozici navštívilo 867 zájemců.

Majiteli, panu Jaroslavu Navrátilovi rozhodně nechybí chuť a plány do budoucna. V nejbližší době se chystá rozšíření kolejiště velikosti N, dále především výstavba nového kolejiště velikosti H0 (měřítko 1:87), na zahradě pak výstavba skutečného stavědlového domku, kde bude umístěn sedmipákový stavědlový přístroj a instalováno návěstidlo.

Pro veřejnost jsou návštěvní hodiny v pondělí - pátek od 15:30 do 19:30, o sobotách, nedělích a svátcích od 10:00 do 19:30. Maximální počet návštěvníků je omezen 10 osobami, děti do 15 let pouze v doprovodu starších osob. Pro bezproblémovou prohlídku s výkladem, který trvá cca hodinu, je lépe se předem telefonicky objednat. Vstupné dobrovolné.

Adresa expozice:

Jaroslav Navrátil
Vrčeň 15
335 41
Tel: 371 580 188

© M. Babický 2006 

4. 3. 1999 Sergeje ještě nekončí.

V souvislosti s avizovaným ukončením provozu Sergejů se mi podařilo zjistit aktuální stav v západočeském regionu. V Chebu se nachází vraky Sergejů 781.433, 505, 552, 548, 580 a provozní stroje 781.462, 592, 600. Do německého Arzbergu jezdí minimálně 2x denně vlak s nákladem uhlí. Sergej jede v čele vlaku, na přípřeži německá lokomotiva řady 218.

V depu Sokolov se nacházejí vraky a odstavené stroje těchto evidenčních čísel: 781.230, 267, 344, 416, 418, 430, 444, 471, 482, 501, 516, 518, 530, 540, 555, 556, 558, 567, 568, 581, 584, 590, 594, 596, 597 a další. Sergeje jsou dnes, v březnu 1999 nasazovány zpravidla jako postrky nákladů s uhlím, zejména v úseku Nové Sedlo - Vojkovice, nebo jako zálohy za dvojčata ř. 753 v přilehlé oblasti.

Od nového grafikonu ČD by měly nastat vcelku zajímavé změny. Jelikož se mají zvýšit výkony v osobní dopravě, budou lokomotivy ř.753 vést osobní vlaky a řada 781 by tak mohla převzít některé výkony dosud provozované ř.753.

Dle informací pracovníků depa Sokolov, bude navýšen stav provozních Sergejů z nynějších šesti, na celkem 10 kusů lokomotiv. K dispozici budou pravděpodobně tyto stroje: 781.335, 427, 448, 484, 529, 545, 578, 580, 591, 600. Vzhledem k nedostatku náhradních dílů uvidíme, jak dlouho se ještě Sergeje udrží na tratích ČD.

© M. Babický 1999